Na úvodní stránku




Úvaha o rozhodčích

Míla

2017-01-18

Stolní tenis

Přečteno: 543

Komentářů: 0


Zajímavý článek na Pinces.cz mě inspiroval k tomuto článečku, který je reakcí na něj.


Zaujal mě článek Rozhodčí jsou přece taky jenom lidé. Postihuje hodně aspektů, o kterých jsem už v minulosti sám přemýšlel a tak se podělím i o své zkušenosti rozhodčího.

Licenci C jsem si dělal asi před osmi lety. Měli jsme v té době rekerační oddíl, takže jsem nebyl ani členem ČAST a byl jsem pouze rekreačním hráčem. Založili jsme si ale vlastní hernu a tak přesto, že jsem pravidla znal jako samouk, jsem na to prostě chtěl mít papír. Po čase, když mi licence propadla, jsem si ji dělal znova přes elerming, který oceňuji. Šetří náklady i čas a člověk nemusí čekat na vypsání termínu kurzu.

Před dvěma roky jsem se rozhodl si vzdělání rozšířit a dělal jsem si licence B a A. Oba kurzy probíhaly při MČR žactva. Petr Štika ve zmíněném článku poukazuje na to, že na MČR jsou i nezkušení rozhodčí, ale pokud je při něm kurz, tak je zákonité, že na něm si svoji první praxi dělají i nováčci. Já rozhodoval takto svůj úplně první oficiální zápas. Byla to útěcha žákyň, bylo to na nějakém odlehlejším stole, který byl zrovna mezi refletory (nebo aspoň mě to tak připadlo), takže jsem tam moc dobře neviděl a tak mi uniklo několik podání škrtajících o síťku. Tyhle žákyně je dobře viděly a aniž by něco řekly, automaticky podávaly znova. A já v té době totálně nezkušený rozhodčí, jsem se v tom ztratil. Neměl jsem ani tu zkušenost jim říct, že když je tzv. netz, že to musí aspoň říct, aby to vzal v potaz i rozhodčí. Zákonitě jsem znervozněl a párkrát se potom i spletl. No dopadlo to dobře, žákyně se domluvilya shodně mě vždy opravily, ale já z toho měl špatný pocit a přál jsem si jako další zápas dostat něco lehkého, abych to napravil.

Se zvědavostí jsem si šel pro další zápis a ona to byla čtyřhra, která je náročnější než dvouhra a k tomu Valenta a Siwiec (dva TOP hráči, kteří se potom potkali ve finále dvouhry), takže se mi trochu rozklepaly kolena. Zápas se nakonec nehrál, protože dopoledne jeden z jejich soupeřů hodil po prohraném zápase pálku na tribunu a dostal za to červenou kartu. Já si v tu chvílim oddechl, ale až dnes vím, že jsem se bál zbytečně a že by pro mě bylo bývalo lepší, kdyby se ten zápas hrál. Zvládl bych ho, byl by to pro mě ten zápas, který jsem potřeboval k vylepšení sebevědomí. Místo toho jsem získal jakýsi komplex či strach z TOP hráčů.

Po obou republikách, na kterých jsem v té sezóně získal licence A a B jsem prakticky celou sezónu neměl příležitost soudcovat u stolu, pouze jsem byl pravidelně jako vrchní rozhodčí na ligových utkáních. Takže u stolu jsem rozhodoval po roce opět na MČR žáků, kde jsem počítal vpodstatě poprvé jako "hotový" rozhodčí. Zde jsem v rámci střídání rozhdočích měl první dvě kola volno a začínal od 3. kola, takže čtyřhrou. Zde jsem rozhodoval např. čtyřhru Onderkovi a Skálovi, kdy jsem měl zase před tím trochu trému, ale když oba přišli, tak jsem poznal, že to jsou pohodáři a že rozhodovat takovou čtyřhru TOP hráčům je mnohem jednodušším (vždyť oni si všechno pohlídají sami - podání i příjem), navíc je člověk zná jmény, takže si je nesplete. To byl zlomový okamžik, kdy jsem teprve zjistil, že rozhodovat TOP hráčům je jednodušší a jakékoli obavy z toho byly velkým omylem.

Po obou žákovských republikách jsem měl možnost v loňské sezóně počítat ještě na Velké ceně Prahy. To je turnaj, který je pro rozhodčí náročný na počet odpočítaných zápasů (trvá tři dny), ale zase je svým způsobem pohodový, protože zde není rozhodčí tolik pod tlakem. Tribuny jsou tu sice plnější než na MČR (je tu o hodně více hráčů a tím pádem i jejich rodičů), ale na to není čas tolik myslet. Hraje se zde na více stolech, jsou tu i nelicencovaní rozhodčí. Pokud člověk odejde od počítadla a zapomene jej vynulovat, nikdo si toho nevšimne, protože polovina rozhodčích tu ani neví, že ho nulovat má. Pokud ho zapomenu vynulovat na MČR, můžu si být jistý, že je to jediné nevynulované počítadlo v celé hale.

Na tomhle turnaji jsme si poprvé užíval, když jsem rozhodoval TOP hráčům, třeba Janovi Mokrejšovi, ale i Martinovi Skotnicovi či Janu Pisárovi. Na MČR jsem v minulé sezóně soudcoval jako asistent např. Ondřeji Peškovi, který porazil ve čtvrtfinále Adama Štalzera.

Dále jsem měl ještě možnost v loňské sezóně rozhodovat na Kotlářce handicapovaným, takže jsem hodně počítal u stolu, začal jsem si víc věřit, méně jsem zapomínal karty na počítadle a spousta věcí si mi zautomatizovala, že byl čas se soustředit na to podstatné. Hlavně mi přibývá zkušeností. vyvarovávám se toho, se příliš soustřeďovat na některé detaily, které potom stejně nerozhodnu, protože si nejsem jistý, ale odvádějí mojí pozornost od jiných věcí.

V této sezóně jsem zatím u stolu počítal jenom na BTM, které bylo v Praze a pak na extralize. Zde je výhoda, že se počítá ve dvou a rozohdčí si mohou vzájemně pomoct. Vždy danou situaci jeden z nich vidí. Zatím co na turnajiích se mi občas stalo, že upoutal moji pozornost míček z vedlejšího stolu, který ale nakonec k nám nedolétl nebo jsme ho slyšel u stolu za mnou (ke kterému jsem seděl zády) a ten časový zlomeček mojí odpoutané pozornosti stačil k tomu, abych si nebyl jistý, jestli míček na stůl dopadl nebo ne. Pak je to 50 na 50, něco musím rozhodnout. Měl jsem to štěstí, že kdykoli jsem to netrefil, opravili mě oba hráči souhlasně, takže nebyl problém to změnit.

Při počítání ve dvou, kdy jsme měl možnost např. na extralize, ale i na MČR žálů počítat spolu se zkušenými rozhodčími, mám nejenom větší klid, že jsme na tom dva, ale je to pro mě i sbírání zkušeností od zkušenějšího kolegy, kdy vidím, jak řeší různé situace a mám možnost si to porovnat s tím, jak bych to řešil já.

Závěrem bych měl několik obecných postřehů a myšlenek. Možná by bylo dobré, kdyby v rámci praxe, počítal rozhodčí své první zápasy ve dvou, třeba první jeden nebo dva jako asistent se zkušeným rozhodčím, potom další jeden nebo dva jako rozhodčí u stolu a měl zkušeného rozhodčího jako asistenta.

Systém, kdy kluby musí mít povinně rozhodčí, zejména hrají-li ligové či krajské soutěže, sice získá jejich větší počty, ale otázkou je, kolik z nich aktivně počítá. Já si třeba své licence dělal proto, že počítat chci, že mě to baví, aniž by to měl náš oddíl za povinnost. Takže pokud mám čas, chodím počítat buď ligu jako vrchní rozhodčí, popř. extraligu, když dostanu nomimanci a na turnaje, jako rozhodčí u stolu. Myslím si ale, že je dost rozhodčích, které oddíl na školení vyslal, aby neplatil pokutu, kteří ale aktivně nepočítají. Podobné je to nyní i ui nás, kdy máme Atým v 2. třídě pražského přeboru (tedy krajská úroveň) a kdy byl požadavek, abychom měli dva rozhodčí alespoň licence C. Potřebovali jsme tedy, aby si jeden hráč udělal licenci C. Protože já se svojí licencí B hostuju jako rozhodčí u KT Praha, tak jsme potřebovali ještě i druhého rohodčího. Dva hráče jsem k tomu přesvědčil, licenci si udělali, jeden občas počítá, druhý ne, protože na to nemá čas.

Mě osobně pravidla stolního tenisu a počítání hodně baví. Zejména post vrchního rozhodčího v oblasti výkladu pravidel. Všechny testy jsem měl zatím vždy bez chyb. Pravidla mi připadají logická a jednoduchá, v testu je potřeba si hlavně dávat pozor na chytáky ve formě slovíčkaření a pozorně číst možnosti. Do budoucna by mě bavilo třeba i školit. Rád si o pravidlech či historkách rozhodčích povídám. Protože nyní pořádám dost turnajů pro děti a mládež (v Praze chybí turnaje okresní úrovně - Praha je kraj i okres dohromady), tak se chystám si udělat licenci NR. Chtěl jsem si dělat i licenci NU, ale tu jsem nakonec vzdal, protože neumím jazyky.


Sdílet na Facebooku

Diskuse k článku

Přidej svůj názor



Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je čtvrtek
14.12.2017