|
Sobota |
|
Stolní tenis Stolní tenis jsem vždy hrál pouze rekreačně. Příležitostně jsem jej hrál na dovolených asi od 12 let, pravidelně pak na dovolených asi od 15 let, kdy jsme jezdili do Mlýnů u České Kamenice, což byla podniková chata ČD, kde byl pinkponkový stůl. V té době jsme pak začali jezdit i od tátova podniku VPÜ na dovolenou na brněnskou přehradu, kde byl také pinkponkový stůl. Z těchto dovolených také pochází nejvíce lidí, kteří později stáli při vzniku TTC Praha v Praze. Protože vždycky, když jsme přijel na dovolenou mi trvalo dva týdny, než jsme se rozehrál a když jsem byl rozehraný, tak dovolená končila a jeli jsme domů, kde jsem zase rok nehrál, tak jsem se snažil kontaktovat kamarády z dovolené, s kterými jsem tam hrával a byli z Prahy. Nejprve jsem chodil hrát pinkponk na koupaliště na Lhotku v Praze 4. Nejprve se svým bývalým spolužákem ze základní školy Mirkem Přibylem, který to hrál hodně dobře. Ten mě seznámil se svým mladším bratrem Petrem, s kterým jsem tam chodil potom v létě pravidelně.Petr Přibyl stál při realizaci nápadu začít vést pionýrský oddíl na 121. PS na Spořilově. O tom ale podrobněji v sekci věnované oddílu. Byl také jedním ze zakládajících členů neformálního spolku, kterému jsme začali v roce 1983 říkat TTC Praha - table tenis club. Při tomto vzniku byl také Honza Lepič, kterého jsem znal z dovolených v Brně. Pak se zde objevili ještě další kamarádi, kteří ale dlouho nevydrželi a jejichž jména si už moc dobře nepamatuji. Zapojili se také mí spolužáci z vysoké školy, pár kamarádů přivedli Petr Přibyl i Honza Lepič. Později se přidal se i můj další bývalý spolužák ze základní školy Mirek Hartmann. Tento náš neformální spolek měl ale trvání necelý rok. Když přišlo zkouškové období, tak jsme my vysokoškoláci neměli čas, turnaj se nedohrál a místo něj byl jednorázový turnaj. Pak se deset let nic nedělo, až přišel Honza Lepič s návrhem, abych TTC Praha obnovil, že mi s ním bude pomáhat. To se také stalo, TTC Praha jsem obnovil a registrovali jsme ho jako občanské sdružení, takže jsme měli a dodnes máme i svoji oficiální právní subjektivitu. Honza Lepič ovšem v TTC Praha příliš dlouho nevydržel. Klub se opíral o pár bývalých členů z mého oddílu, jako třeba Karla Pešatu, který je v něm dodnes. Prošli jim i další členové Pavel Šaroch a Klára Vobecká, dále pak Pavel Škramlík, který tam přivedl i svého bratra a mámu. Ale nikdo z nich dlouho nevydržel. Členi se měnili a z těch úplně ustavujících jich už opravdu mnoho nezbylo. Historie i současnost tohoto klubu je na jeho stránkách na adrese http://www.ttcpraha.cz a klub má i svůj magazín na adrese http://www.magazin.ttcpraha.cz. Stolní tenis mě ale zajímal i teoreticky. V době, kdy jsem ho začínal hrát s Petrem Přibylem jsme plánovali spolu napsat zlatou knihu. Vystřihoval jsem si články a výsledky, kupoval jsem Sport a chodil jsem na ligové zápasy. Z nich mám také fotografie některých ligových hráčů, jako Panského, Orlowského, Grmana, bratry Brody, Javůrka, Dvořáčka, Brauna a další.Přečetl jsem i několik knih o stolním tenisu, kterých bohužel u nás mnoho napsáno není. Tuším, že jsem s e v knihovně dopátral tří, které popisovaly historii a slávu našich velikánů Váni, Andreadise, Kettenerové a dalších. Pochytil jsem z toho i teorii hry, druhy úderů, na které noze při nich má být těžiště a podobně.V době, kdy jsme se stolnímu tenisu věnoval nejvíce, jsem nejví c fandil Jinřichovi Panskému, kterého jsem prvně viděl v televizi na Vánočním poháru a zaujalo mě, že ve čtrnácti letech hraje v semifinále s Orlowskim, Ovčaříkem a Kavkou. Mě bylo v té době patnáct let a od té doby jsem mu začal fandit.V současné době už dění ve světovém stolním tenisu nestačím sledovat, takže současné nejlepší hráče jmény ani pořádně neznám. Nyní se věnuji hráčsky a funkcionářsky našemu klubu TTC Praha a na víc mi nezbývá čas.
|
Původní
web Tento web Poslední
aktualizace |
|
