Na úvodní stránku




Na kempech v Bystřici a Hluku

V neděli 10. 7. jsem krátce před polednem vyrážel vlakem z hlavního nádraží. Vlakem jsem dojel do Hranic na Moravě, kde jsem přestoupil na autobus, který mě dovezl až do Bystřice. Odkud jsem potom dorazil do sportovní haly, kde jsem asi hodinku počkal na zahájení.

 

Po úvodním zahájením, kdy nám trenér Karel Karásek, který tyto kempy pořádá spolu s Tomášen Janáskem, který ze zdravotních důvodů začal trénovat až od dalších dní, řekl vše potřebné, jsme se vyrazili ubytovat do nedalekého internátu, který je přibližně deset minut chůze.

 

Po ubytování jsme se vrátili od 19 hodin do haly, kde proběhl úvodní hodinový trénink. V tomto tréninku trenéři hlavně sledovali, jak kdo hraje. Spolu s Karlem Karáskem zde byli ještě vicemistryně republiky dvouhry žen Tamara Tomanová a další trenér Patrik.

 

Po tréninku následovala večeře a volno. Po náročném dni, kdy jsem několik hodin cestoval, jsem byl unavený a tak jsme šel brzo spát. Před tím jsem ale stihl zapojit notebook a zkontrolovat, co se děje. Mimo pošty jsem zejména sledoval průběh juniorského mistrovství Evropy. V týmu juniorů startovali dva svěřenci Karla Karáska Jiří Martinko a Patrik Klos a dalšího svěřence Tomáše Martinka měl v týmu kadetů. Těm se bohužel dařilo méně, než juniorům.

 

V pondělí jsme začali v osm hodin snídaní. Po snídani jsme si šel do Lídlu nakoupit hlavně pití. Moc velký výběr zde neměli. Připadá mi to jako typický ochod Evropské unie, která nám chce pořád něco regulovat a zakazovat. Koupil jsem jedno balení šesti minerálek s citronovou příchudí. Mattonku neměli. To bych ještě i pochopil, i když je hodně rozšířená. Ale překvapen jsme byl, že neměli obyčejný cukr a nezbylo, než koupit třtinový, který je jistě asi zdravější. Němli ani čokoládovou tyčinku Margot, místo toho měli pouze sojové tyčinky v čokoládové polevě, které jsou také asi zdravější. Naštěstí měli aspoň Kofilu a Milu a kupodivu i kafe..

 

Od deseti hodin jsme měli první trénink. Bylo nás tu kolem dvaceti a trénovali jsme asi na jedenácti stolech, přičemž na jednom byl robot. Začalo se základními údery, abychom měli úderovou jistotu a postupně jsme hráli složitější a složitější kombinace. Trénink začínal rozcvičkoua mončil závěrečným protažením, které po asi dvou trénincích bylo spíše individuální, což jsme uvítal, protože já jsme měl potřebu protahovat hlavně záda. První až druhý den mě mimo zad nejvíce bolely svaly, které se namáhají sbíráním míčků. Trénovali jsme s několika míčky a potom se vždy najednou sbíralo zhruba pět (někdy i více, když byly v okolí) míčků.

 

Oběd byl ve 12 hodin a po něm jsem šel spát, abych nabral síly. Času na to bylo dost, protože odpolední trénink byl od 15 do 17 hodin. Takže jsem většinou zalehával kolem 12.30 hodin a měl hodinku na spánek a potom dostatek času na to se rozebrat, v čemž mi pomohlo i kafe, které jsem si uvařil v kuchyňce, která tu byla společná na schodbě. K němu jsem si vzal vždy nějakou sladkost, abych doplnil energii. Škoda jen, že na pokojích nejsou záchody ani umyvadlo, takže se muselo chodit do společné umývárny a na společné WC, které bylo naštěstí na patře, i když až na konci chodby.

 

Od 17.30 hodin byla večeře a po ní od 19.15 večerní hodinový trénink. Ten byl v pondělí pro mladé hráče zaměřen na fyzickou kondici a my starší, kteří jsme chtěli, jsme si mohli zahrát na dvou stolech. Někteří starší hráči ani nedorazili, protože tento trénink pro ně nebyl povinný.

 

Nebudu tento týden popisovat den po dni, protože náplň jednotlivých tréninků si nepamatuji. Zajímavý byl trénink večerní, na kterém Karel Karásek vykládal terorii podání a po té jsme si ho zkoušeli. Při tom přišla řeč i na různé materiály a jak na ně hrát. Pod to, že anťák, je nezáludnější potah, se můžu podepsat. Oproti tomu tráva, na kterou někteří hráči nadávají, se chová dosti logicky, takže při hře proti ní stačí pouze přemýšlet - prostě obrací rotace a sama do úderu žádnou svoji rotaci prakticky nepřidá.

 

Zajímavostí je, že podání se dá naučit, ale chte to silnou vůli a vzít si košík s míčky a trénovat a trénovat. K tomu nikoho nepotřebujete. Já podání doce rád trénuju sám, protože mi ho aspoň nikdo neokouká :)

 

Trenér Karásek nám prozradil, že příjem podání se nedá naučit, ten je nutno vidět. Pokud totiž nepostřehnete, jaké podání na vás soupeř hraje, pak ho můžete vybrat pouze náhodou. Většinou ho ale tzv. "sežerete" a míček vyletí buď za stůl nebo vedle stolu a nebo skončí v síťce, je-li tam silný čop.

 

Zhruba od poloviny kempu přibyly tréninkové sety, které byly většinou v závěru tréninku, kdy mi bohužel už nezbývalo moc sil. Párkrát jsem také hrálu tzv. Žumpu, což jsou v podstatě tréninkové sety, akorát vítěz se vždy posouvá směrem k tzv. "Královskému stolu" a poražený zase ke stolu "Žumpa". Někde se také tato hra nazývá Na krále. Žumpa se hrává buď, když dohraje nejrychlejší srůl a vítěz zařve STOP a nebo ji ukončuje trenér, což byl náš případ. Takže některé sety končily třeba 15:14 nebo i víc, pokud se hrálo rychle. Protože nikdo neví, kdy bude konec, je to i trénink hry pod tlakem. Pokud prohráváte, musíte rychle stahovat, protože jinak můžete prohrát i se slabším soupeřem, když vám nevyjde začátek a set je ukončen dřív, než stihnete vyrovnat.

 

V úterý jsem šel ještě jednou nakopit, tentokrát jsme si vygooglil drogerii, protože jsem potřeboval koupit malý šampon. Velký čtvrtlitrový se mi nechtělo z domova brát. Drogerii jsem našel a měli tam cestovní šampon. Díky tomu jsem našel i nádražní ulici, kterou jsme potřeboval v neděli k cestě k vlakovému nádraží. Na našel jsem tam i obchod, kam jsem si šel ve čtvrtek nakoupit, když mi docházely vody. A kupodivu jsem tu našel i svoji oblíbenou pomerančovou mattonku. Regulace EU jako v Lídlu tu nebyly :) Takže jsme si zde koupil i Margot.

 

Ve čtvrtek na večerní trénink jsme si vzal foťák, takže jsem udělal i pár fotek spoluhráče, které zkusím v brzké době zpracovat. Chvíli jsem potrénoval s hráček z Polska a potom jsme využil možnosti si zahrát dva sety s trenérem Karáskem. Proti každému hrál vždy první set volnějí a druhý set trochu ostřeji, ale ani ten samozřejmě nehrál naplno. Třeba když hrál s malým Krištofem, tak v druhém setu vedl 10:0 a dle očekávání vypinkl schválně podání za stůl, aby to neskončilo 11:0. Tohle ligoví hráči dělávají. Udělal to ale tak nenápadně, že si myslím, že Krištof to nepostřehl a myslel si, že si ten bod vybojoval.

 

Já jsem si na trenéra pár bodů taky uhrál. Můj nejlepší bod byl, když jsem dal podání, kterému říkám "Jindra" a pan trenér trochu podcenil rotaci, takže míček přizdvihl a zahrál mi ho do forhendu do ruky a já se trefil smečí přesně na růžek stolu. Naštěstí můj sendvič, je točivější, než na první pohled vypadá, a už několik trenérů na různých kempech mi dalo po té, co si s ním zkusili zahrát, za pravdu, že točivý je.

 

V pátek se konal závěrečný turnaj. Měl jsem skupinu, v které jsem dva hráče porazil 3:0 a na vítěze skupiny jsme překvapivě uhrál set, takže jsme prohrál 1:2. Skupiny jsme hráli na tři sety (3:0 nebo 2:1). To je další zajímavý tréninkový prvek. Třeba Zdeněk Hilský má zase své turnaje na dva sety, takže buď 2:0 nebo 1:1. Obojí má něco do sebe. Pokud se hraje na dva sety, je potřeba hrát oba sety naplno, ztráta setu znamená nemožnost výhry. I v systému na tři sety je potřeba hrát na plno, protože co uhraný set to bod.

 

Ze skupiny jsme postoupil z 2. místa a věděl jsem, že dostanu nalosování některého z hráčů o ostatních tří skupin, který skončil na 3. místě. Kdybych měl štěstí a dostal bych hráče z Polska, byl bych mezi prvními osmi, protože toho jediného byl byl schopen porazit. To se ale nepovedlo, takže jsem v prvním kole prohrál. Vyhrál jsem ale v druhém kole. Turnaj se totiž dohrával do konečného pořadí. Po 1. kole jsem hrál od 9. až 16. místo. Po druhém kole jsme byl ve hře o 9. až 12. místo. V třetím kole jsme opět prohrál, takže jsem ve 4. kole hrál o 11. místo. V něm jsem porazil hráče z Polska, takže jsem skončil jedenáctý z celkem osmnácti. Turnaj vyhrál překvapivě Peter Šolko, před favoritem Jiřím Adamčíkem a třetím Michalem Žídkem (talentovaný třináctiletý žák).

 

Zbytek dne jsem odpočíval, ostatní hráči odjeli domů. Já jsem zůstával v Bystřici až do neděle. Kolem sedmnácté hodiny jsem vyrazil hledat vhodnou restauraci, kde bych povečeřel. Při tom jsme trochu prošel i část Bystřice. Našel jsem restauraci, kde jsme povečeřel a kam jsem zamířil i v sobotu na oběd.

 

V sobotu jsme si trochu přispal, potom jsem povečeřel rohlíky se šunkovým salámem, který jsme si v pátek koupil. K tomu jsem si dal mléko. Do oběda jsem relaxoval a potom jsme vyrazil do města s foťákem, abych si vyfotil Bystřici. Při tom jsem obhlédl i zámek a zvažoval jsem tam jít odpoledne na prohlídku, která byla od 14.30 hodin. Procházku městem jsem zakončil v restauraci, kde jsem se naobědval. Po obědě jsem šel spát. Po kafi se mi nikam nechtělo, protože se to benku lehce mračilo. Na zámek bych sice došel bez deště, ale zpátky bych se už v dešti vracel. Takže jsem šel do města až na večeři. "Moje" restaurace zavírala, měla ten den pouze do 17 hodin a tak mi doporučili jinou nedalekou restauraci U Hanuše, kde jsem se také dobře najedl.

 

V neděli jsem se zase nasnídal ze svách zásob, měl jsem rohlíky s paštikou a dopil jsem mléko. Potom jsem začal balit a před jedenáctou jsem vyrazil na nádraží. Tam jsem měl dostatek času, abych si koupil lístek do Uhreského Hradiště a ještě jsem čekal skoro půl hodiny na vlak.

 

Dojeli jsme naštěstí na čas do Hulína, kde jsem přestupoval na rychlík. Muselo se podchodem, protože to jelo z 3. koleje. Tam mě nasměroval po dotazu výpravčí, takže jsem musel potom trochu popoběhnot, aby mi to neujelo, ale stihl jsem to. V Uherském Hradišti jsem musel přejít z vlakového nádraží na autobusové. Na to jsme měl ale dost času. Popis cesty podle mypy.cz selhal, ale vyrazil jsem Nádražní a došel jsem k náměstí. Na jeho druhém konci byla směrovka an utobusové nádraží, kam jsem už snadno dorazil a počkal jsem na utobus, který mě dovezl až do Hluku. Řidič mi poradil, že nejblíže k sportovní hale je zastávka Škola.

 

Co bylo v Hluku popíšu zase zítra, protože jak známo, dlouhé články nikdo nečte a nebo pokud je čte, tak po řádcích a přeskakuje. Proto raději pokračování až zítra, však je to už za hodinu a půl :) Článek je už napsaný a zobrazí se hned po půlnoci :)



Přidání komentáře k článku Na kempech v Bystřici a Hluku



Nadpis:


Autor:


Email:


Komentář:




Kontrolní součin: jedenáct krát pět =



Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je neděle
19.11.2017