|
Pondělí |
|
Junáckýmm oddílem Naše působení v Junáku můžete také zmapovat z kroniky Tuláků. Vedlo k němu v první fázi mé přátelství s Jardou Jaruškem, který vedl pionýrský oddíl Vlčata junáckým způsobem. Dost věcí, např. Slušňásky, jsme od něj převzali do Tuláků. Nejvíc jsme toho od něj odkoukal na táboře v Bublavě, kde jsme společně trávili jarní prázdniny.Přišla sametová revoluce a krátce po ní jsme udělali junácký nábor. Udělal jsem nábor do Tuláků, kteří zůstali jako smíšený oddíl, rozdělený na dvě klučičí a dvě dívčí družiny a na další den, kterým byla středa, jsme založil čistě chlapecký oddíl Mustangové, kde byly dvě družiny junácké a dvě vlčat.Oba oddíly měly dohromady kolem stovky členů, což s e záhy zredukovalo na celkových přibližně osmdesát členů. Při jednáních při vzniku junáckých středisek jsme v té době poznal další činovníky, znovu jsem se potkal s Pavlem Borským - Havranem, s kterým jsme se míjeli v TJ JK - Chodov. Nakonec nás ale nezaregistrovali s odůvodněním, že na počet dětí máme málo vedoucích. A to mi v té době pomáhal jeden tatínek a jedna maminka, takže jsme byli na těch cca 100 dětí tři dospělí a měli jsme asi čtyři další instruktory.Oddíly se v té době scházely v bývalých agitačních střediscích, jenže ty by ly v jednu dobu na Jižním Městě rozděleny pouze mezi skauty a pionýry a tak nám nezbylo, než si hledat útočiště jinde. To vše, ještě s vlivem toho, že jsme nebyli registrování a některé děti se tak nemohly dočkat rychlého skautského slibu, po kterém toužily, začalo dětí valem ubývat.Organizace tohoto oddílu při tom fungovala dost dobře. Jezdili jsme na výlety ve velkém počtu, našla se aktivní maminka, která členům oddílu prakticky pouze za materiál ušila krojové manžestrové kalhoty - dlouhé i krátké. K tomu jsme nosili zelené košile, protože originální skautské v té době ještě byly hodně nedostatkové a většina dětí je měla nebo je měla možnost velmi levně sehnat.Po prázdninách nás v oddílu zůstalo velmi málo. Další úbytek byl způsoben stěhováním na Novodvorksou, i když ten nebyl velký a většina dětí dojížděla. Zde jsme se po čase setkali s Krabem, což je skautský činovník, který usiloval o obnovení svého dřívějšího skautského střediska Vigilanti. To se mu díky nám a dalším dvěma oddílům povedlo. Byl zde ještě jeden oddíl vlčat a oddíl jestřábi, s kterým jsme na několika akcích spolupracovali. Záhy ale následoval rozpad Jestřábů. Před tím jsme ještě přišli o klubovnu na Novodvorské. Místo ní jsme sice získali klubovnu v Nuselské, ale ne všechny děti z Novodvorské byly ochotny tam dojíždět. Takže se nás tam stěhovala asi polovina oddílu. Nábor nových dětí v Nuslích se nepodařil. Po zániku Jestřábů, zaniká i středisko. My měli na výběr buď přejít do jiného střediska na Praze 4 a nebo jít do střediska na Prahu 3 k Vlčatům, s kterými jsme v té době dost spolupracovali. Vybrali jsme si druhou možnost. Tu na Praze 4 vzhledem k logickým důvodům pochopili. Ostatně s Honzou Pelikánem jsem se znal už z TOMíckých let. V této době jsem si také udělal vůdcovský kurz, který pro nás vedoucí turistických oddílů pro bíhal zkráceně, protože se správně předpokládalo, že nejsme začátečníci a některé věci známe. Současně jsem si též udělal na Praze 4 zdravotní kurz.Po přechodu na Prahu 3 jsme ale v Junáku už moc dlouho nezůstali. Měli jsme v té době už samostatnou organizaci SKSK ČR, o které bude řeč samostatně a to hlavně vadilo tehdejšímu předsedovi ORS v Praze 3. Navíc se několikanásobně zvedly členské příspěvky, z kterých v oddílu nezůstávalo téměř nic a tak pár členů, kteří chtěli v Junáku zůstat, přešli do Vlčat a my ostatní jsme zůstali mimo Junák pouze jako členi SKSK ČR a ATOMu.
|
Původní
web Tento web Poslední
aktualizace |
|
