|
Pondělí |
|
Mé začátky na 121. PS na Spořilově Na 121. pionýrskou skupinu při Základní škol Jižní na Spořilově, kam jsme jako dítě chodil do školy, mě přivedl Petr Přibyl. Když jsme chodívali hrát pinkponk na koupaliště na Lhotku, přišla řeč na to, že by nebylo špatné založit pionýrský oddíl, který by se věnoval pinkponku. Myšlenkou pracovat s dětmi jsme s e už zabýval hodně dlouho, ale nebyla příležitost ji zrealizovat. Jako dítě jsem chtěl být učitelem, posléze jsem uvažoval o tom, vést oddíl, ač jsme jako dítě do žádného oddílu nechodil a na táboře jsem byl paradoxně poprvé v roli vedoucího.Když jsme nadhodil možnost vést oddíl, Petr se pro tu myšlenku nadchnul, pro tože se znal s vedoucí pionýrské skupiny Ilonou Sajverovou a věděl, že shání vedoucí. On v té době pomalu končil docházku na této základní škole a tak se mi nabídl, že by mi v oddílu dělal instruktora.Když Petr setkání s Ilonou domlu vil, tak se vše zrealizovalo. Ilona byla ráda, že máme zájem vést zaměřený oddíl, protože do té doby byla praxe třídních oddílů - co třída to jeden pionýrský oddíl. To ale u starších dětí už moc nefungovalo, protože děti měly jiné zájmy.Ilona mi s založením oddílu velmi pomohla. Zorganizovala nábor, uvedla mě na úvodní schůzku, což mi k mé ještě tehdejší nesmělosti a stydlivosti, přišlo vhod. Pak mě vyškolila potřebnými věd omostmi, vzala nás na první výlet do Řevnic, takže jsem v praxi viděl, jak takový výlet vlastně vypadá.Moji velkou oporou záhy byl Karel Pešata, který byl členem oddílu a v zápětí vyšel ze základní školy a v oddílu zůstal jako instruktor. Oddíl se brzy sloučil s oddílem Kuřata, který přišel o vedoucí. Děti si vymyslely společný název Létající kuřata. V té době jsme měl v oddílu další dva instruktory Miloše a Luďka. Tato sestava byla tak schopná, že zvládali asi půl roku vést sami i schůzky, protože já jsem měl nepříznivý rozvrh přednášek a cvičení a tak jsem na schůzky nemohl chodit a tak jsem vedl oddíl na dálku a fyzicky jsem byl přítomen pouze na výletech a víkendových akcích.Do oddílu se začal angažovat i Honza Lepič, s kterým jsem už hrávali častěji pinkponk. Tak se uskutečnil náš první vícedenní výlet do Podhájí u Horšovského Rýna, který měl velice kladnou odezvu u rodičů. dětí. V té době byla nejlepší éra našeho oddílu. Převažovali v něm šesťáci z původního Létajícího míčku a sedmáci z Kuřat (to byl původně třídní oddíl). V druhém roce činnosti jsme udělali vícedenní výlet do Doks. V té době jsme měli zhruba jednou měsíčně jednodenní výlet a jednou ročně vícedenní výlet. Jenže blížilo se období, které nastalo v dalším roce, kdy během několika měsíců odešli na vojnu všichni instruktoři - Karel, Miloš, Luděk i Honza. Posléze do pozic instruktorů přešli Pavel Šaroch a Honza Sohar, ale těmi v té době "mlátila puberta" a tak v oddílu starších kluků (převážně osmáků a deváťáků), dělali největší binec, místo, aby mi pomáhali. Tak jsme oddíl po dohodě s vedením skupiny rozpustil s tím, že od nového školního roku si založím nový oddíl s mladšími dětmi. V této době jsme ještě s Honzou stihli natočit dva diafonové pořady po vzoru Šimka a Grossmanna. Posezení na věži sklidilo úspěch i při promítání, na které byli pozváni i rodiče. Druhý diafonový pořad se již tolik nepovedl a po té, co byl nahrán k němu už nebyla dofoceny barevné diapozitivy. Z této éry se bohužel nedochovaly kroniky. K dispozici mám pouze starou kroniku Kuřat, tedy z období, než se s námi sloučili. Ostatní kroniky Létajícího míčku a Létajících kuřat zůstaly někde mezi dětmi a ztratily se.V tomto období vděčím za počáteční zkušenosti Iloně Sajverové, která ale po pár letech z pionýrské skupiny odešla. Potom s e zde vystřídalo několik vedoucích skupiny, jejichž jména mi v paměti neutkvěla.Na této skupině jsem absolvoval i svůj první letní tábor v Havlíčkově Borové, který probíha l ve spolupráci s druhou pionýrskou skupinou, na které byla vedoucí Stáňa Plívová, kamarádka Ilony. I tento tábor mi dal hodně zkušeností.
|
Původní
web Tento web Poslední
aktualizace |
|
